Běh lidských i společenských osudů však ukazují, že tomu tak není, že se za období mnohem kratší mohou stát věci v obou směrech šťastné i tragické. Zrod Klubu H+Z Zlín před dvaceti lety řadím do té první kategorie a všechno, co se od roku 1998 do roku 2017 v této instituci odehrálo, považuji za hodna důkladného zaznamenání a uchování.

Když jsem poté, co se inženýři Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund rozhodli předat svůj bohatý archiv k dalšímu uchování Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, a po vytvoření expozice S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly začal získávat podporu pro založení instituce, která by vydatně přispěla k uchování duchovního odkazu obou donátorů, řekl mi jeden z těch, v jejichž kompetenci byl úspěch projektu: „Ale, prosím Vás, vždyť už je skoro nikdo nezná…“. To ve mně utvrdilo přesvědčení, že uskutečnění tohoto projektu je víc než nutné. Tím spíš, že u těch, kteří projekt podpořili, bylo rovněž zřejmé pevné přesvědčení o potřebě všestranné prezentace nezastupitelnosti jejich díla v kontextu kulturního vývoje této země.

Vše, co se v uplynulém dvacetiletí odehrálo v intencích poslání, které si při svém vzniku Klub H+Z Zlín stanovil, tj. přispívat aktivně k uchování duchovního odkazu inženýrů Hanzelky a Zikmunda, chceme jako naléhavý odkaz v této publikaci předat budoucím generacím, odkaz, který pro ně bude silným impulzem k pokračování v nastoupené cestě. Kéž se jim to daří, kéž i oni, tak jako my, zakusí povznášející zadostiučinění z uskutečnění užitečného díla.

Nemohu zakončit jinak než vyjádřením hluboké úcty, vděku a uznání všem, kdo přispěli svou prací k více než úspěšné bilanci dvacetileté činnosti Klubu H+Z Zlín.