Klub Hanzelky a Zikmunda ve Zlíně
Klub H+Z působí ve Zlíně od roku 1998 jako občanské sdružení, jehož cílem je využití odkazu dnes už legendární cestovatelské dvojice inženýrů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda.
Cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund věnovali v roce 1995 rozsáhlý fond písemností, fotografií, negativů, filmů a suvenýrů ze svých cest Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Správu fondu převzal Archiv H+Z.
Vyznání Jiřímu Hanzelkovi a Miroslavu Zikmundovi
Otto Horský, 5. dubna 2008
Když Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund vyjeli od pražského Autoklubu v roce 1947 na cestu kolem světa, bylo mi právě 9 roků a 11 dní. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem ve svých devíti letech byl o tom informován a chápal význam této ojedinělé události. Byl jsem plně zaujat čtením románů Karla Maye, Eduarda Štorcha, cestovatelů Enrique Stanko Vráze, Alberta Vojtěcha Friče a dalších. Hvězda H + Z teprve vycházela, aby později svou velikostí zastínila vše předešlé. Ale netrvalo dlouho, a byl jsem plně zaujat kontinentem Latinské Ameriky a touhou přiblížit se životu indiánů. To se již psala padesátá léta a rozhlasové reportáže již slavných mladých cestovatelů z jejich cesty po Jižní a Střední Americe jsem poslouchal s opravdovým obdivem a zaujetím. Začal jsem spřádat plány o jejich následování.
Protože jako svoje povolání jsem si vybral geologii, nebyly moje představy o návštěvách dalekých zemí nereálné. To jsem ale ještě zdaleka netušil, že tak snadné to zase nebude. Vždyť po dostudování geologie to trvalo ještě celých čtrnáct let odborné a jazykové přípravy, než jsem byl vyslán v roce 1974 jako expert a diplomat v jedné osobě řídit nově zřízenou technickou kancelář v Limě v Peru. Samozřejmě jsem se před odjezdem seznámil s veškerou právě dostupnou literaturou o Peru a o Jižní Americe a cenným zdrojem poznání mi byly právě knihy a velmi objektivní reportáže inženýrů Hanzelky a Zikmunda. Oba mladí cestovatelé mě natolik okouzlili, že po návratu z Peru jsem byl v roce 1976 iniciátorem propagační cesty po kontinentu Jižní a Střední Ameriky „po stopách cestovatelů Hanzelky a Zikmunda“. Bohužel, byla doba tvrdé normalizace a museli jsme zvolit jiný krycí název. Jako společníky cesty jsem si vybral Milana Švihálka a Jiřího Vrožinu z Ostravské televize (s nimiž jsem v červnu téhož roku natočil skoro půlhodinový pořad pro televizi s názvem „Peruánské postřehy“) a novináře Jaromíra Musiala. Po asi půlroční přípravě, kdy jsme měli zajištěno od sponzorů skoro padesát tisíc dolarů a dvě osobní auta ze Škodovky a byla domluvena natáčení propagačních filmů v několika zemích Jižní Ameriky, ředitelka Československé televize přes moje opakované osobní urgence cestu svým dvěma pracovníkům nepovolila. Zatímco v té době by byl náš čin ojedinělý, dnes, díky šťastným okolnostem, může kdokoliv kráčet ve stopách naší slavné cestovatelské dvojice a již se i našla řada následovatelů.
Když jsem se v roce 2004 zúčastnil odborné expedice „Titicaca.2004.CZ“, vedené historikem Ivo Bartečkem, byl jsem odkázán skoro dva měsíce na tvrdé terénní podmínky a cestu několika tisíc kilometrů automobilem se vším, co s tím souvisí. Pouhé dva měsíce. A opravdu jsem se těšil, až naše poslání skončí a vrátíme se do normálního života. Tehdy jsem si uvědomil, že skoro desetileté cestování H + Z automobilem po mnoha kontinentech bylo nejen úžasným dobrodružstvím, ale i opravdovým hrdinstvím. Závěrem mého vyznání děkuji Ing. Miroslavu Zikmundovi, že se zúčastnil mé přednášky a vernisáže fotografické výstavy „Titicaca 2004“ ve Zlínské muzeu. Když jsem ho šel přivítat, prostě mi sdělil:
„Přišel jsem proto, že jsem vás chtěl poznat.“
Ihned jsem měl pocit, že se známe osobně již celá léta. text
MUDr. Hana Zelenková, Ph.D., 6. dubna 2008
Každá doba a generace má své ideály. Pro moji maminku a pro mne to bez diskuze byli inženýři Hanzelka a Zikmund. Nadšení pro jejich práci a obdiv k tomu, že svoje sny dokázali přetavit ve skutečnost, se prolínala celým mým dětstvím. Děti jsou většinou vychovávané pohádkami, já byla cestopisy a úžasnými dobrodružstvími, které H+Z zažívali na svých cestách.
V době, kdy začínala jejich neuvěřitelná cesta kolem světa, se Evropa vzpamatovávala z poválečných ran, a pro vrstevníky H+Z byl jejich start českou TATROU na vysněnou cestu kolem světa něčím fantastickým. Jak mi maminka vyprávěla, jejich reportáže, ať už rozhlasové a nebo filmové, tehdejší mladí doslova hltali a nebyl to jen obdiv. Oba v době jejich startu, ani ne třicetiletí inženýři, byli současně obrovskou motivací, co je možné dokázat (i já jsem byla už jako malá cíleně motivovaná – když se budeš dobře učit a zejména jazyky, máš otevřenou cestu do světa, a tak jsem se učila…).
Jejich cesta kolem světa začala po projetí Evropy Afrikou, a když vyšli poprvé jejich úžasné knihy „Afrika snů a skutečnosti“, byl to v naší rodině svátek. Jako malá holka jsem znala doslova zpaměti některé části kapitol, třásla jsem se o Jurkovo zdraví, když bojoval s horečkou, zlobila se na úředníky a celníky… Obrázky se mi nesmytelně vryly do paměti a stále znova jsem prožívala výstup na Cheopsovu pyramidu při měsíčku a slibovala si, že až budu velká holka, že to určitě také dokážu… (jenže to v době, kdy jsem Egypt poprvé navštívila, už to nebylo možné), viděla jsem vnitřním zrakem fata morgánu a vyhrabávala Tatru z písku, slézala Kilimandžáro, potila se na rovníku a ochlazovala u Viktoriiných vodopádů… Nechápala jsem modernu Johanesburgu a toužila na vlastní oči vidět tučňáky poblíž Kapského města a nalodit se spolu Tatrou vzhůru za dalším úžasným dobrodružstvím na dalším světadílu.
Už jako dospělá, jsem si stejně jako H+Z u Iguazú, které jsem poprvé viděla z brazilské strany, ohromená jejich krásou vydechla to známé – tam za řekou je Argentina….
Mohla bych pokračovat dál, ale to by bylo opravdu na dlouhé povídání…Spolu s maminkou, jejímž životním snem (stejně jako mým) bylo potřást si rukou s H+Z jsem velmi těžce, už jako dospělá, nesla represe, kterých se jim dostalo za pravdivý pohled na SSSR… O to více jsem pak byla šťastná z jejich spravedlivé rehabilitace. A jako člověka a lékařku mě nesmírně mrzela choroba a odchod Jiřího Hanzelky.
S postupem času, jsem si vždy při listování knihami H+Z a na svých cestách po světě uvědomovala, co vše tito skromní a nesmírně vzdělaní a pracovití lidé pro propagaci Československa dokázali. A moc, moc jsem si přála, abych se jim svojí prací a cestováním alespoň trochu přiblížila.
Knihy H+Z, které mám všechny, měly v naší rodině vždy čestné místo v knihovně, dnes k nim přibyly pásky a konečně i CD z jejich cest (a moje děti, stejně jako kdysi já, je také důkladně znají). Ale co osobně považuji na největší relikvii, je leporelo, které mi podepsal a osobně věnoval neuvěřitelně charismatický a pozitivní energií nabitý člověk – ing. Zikmund.
Pane inženýre, děkuji, za všechno co jste dokázali a jací jste při tom všem zůstali.
Užitečné odkazy
Téměř všechny filmy H+Z byly vydány na DVD včetně mnoha bonusů. Podívejte se na stránky Filmexport Praha. Cesty a dílo inženýrů Hanzelky a Zikmunda neinspiruje jen k cestování, ale i novým zajímavým projektům, na kterých spolupracuje i Klub H+Z a Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
Archiv H+Z cestovatelů
Archiv H+Z, v němž je uchováván osobní fond inženýrů Hanzelky a Zikmunda, vznikl díky jejich dlouholetým osobním kontaktům s etnografem Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně PhDr. Karlem Pavlištíkem. Vybudování vlastního Archivu H+Z předcházelo vytvoření stálé expozice „S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly“ ve zlínském zámku, na jejímž scénáři i realizaci se významně podílel M. Zikmund a kterou architektonicky i výtvarně nápaditě vyřešil Ladislav Včelař.
Rozsáhlý a dosud neuzavřený osobní fond ing. Hanzelky a Zikmunda vznikl převážně v průběhu jejich cesty Evropou, Afrikou a Latinskou Amerikou v letech 1947-1950 a Asií, Oceánií a rozlehlým územím bývalého SSSR v letech 1959-1964. Obsahuje více než 100 běžných metrů písemností (korespondence, deníků, map, výstřižků, přípravných materiálů pro knihy, rukopisů reportáží a cestovní a účetní dokumentace), 120 000 negativů a diapozitivů, asi 50 000 pozitivů a kontaktních fotografií, 150 filmů H+Z, asi 1 000 ks upomínkových předmětů, suvenýrů a trofejí, sbírku mincí, sbírku pohlednic a herbář.
Technické vybavení archivu, proces ošetření, třídění, evidence i adekvátní tezaurace rozsáhlého souboru podpořilo finančně i společensky Ministerstvo kultury České republiky. Novou etapu rozvoje Archivu H+Z charakterizuje soustřeďování osobních fondů osobností z druhé poloviny minulého století, jejichž aktivity a dílo souvisí s cestovatelskými aktivitami inženýrů Hanzelky a Zikmunda nebo jsou jimi i v současnosti inspirovány a na ně navazují.
Díky finanční podpoře Ministerstva kultury České republiky mohl být v roce 2001 převezen ze Spojených států do České republiky i pozoruhodný osobní fond Eduarda Ingriše, který z popudu ing. M. Zikmunda darovala Muzeu jihovýchodní Moravy paní Nina Ingrišová. Zvláštní a cennou součástí osobního fondu E.Ingriše je část osobního fondu českého spisovatele, cestovatele, diplomata a botanika dr. Jana Havlasy. Kromě desítek jeho románů obsahuje tento soubor cenné dopisy, sbírku dobových pohlednic z celého světa a především asi 2 000 negativů a fotografií z let 1904 –1960 z cest Jana Havlasy po Severní a Jižní Americe, Asii a Oceánii.
V roce 2002 věnuje Helena Šťastná, účastnice africké expedice Marie a Stanislava Škulinových z r. 1946 – 1950, Archivu H+Z vynikající fotodokumentaci a kolekci pohlednic. Fondy uložené v Archivu H+Z jsou využívány pro studium, výstavy, publikace a nová vydání knih i filmů.
Společenské a vzdělávací akce využívající charakteristické činnosti Archivu H+Z jsou organizovány v úzké spolupráci s Klubem H+Z Zlín, občanským sdružením pro využití odkazu Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Klub H+Z působí ve Zlíně od roku 1998, usiluje o to, aby zejména mladá generace nacházela v duchovním odkazu inženýrů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda inspiraci pro úsilí o kvalitní vzdělání a snahu poznávat svět. více o činnosti Klubu na klubhz.blogspot.com.
Návštěvu Archivu H+Z je nutné předem dohodnout na e-mailové adrese: archiv.h+z@muzeum-zlin.cz
Seznam prvních vydání cestopisných knih Hanzelky a Zikmunda
- Jiří Hanzelka: O toleranci: zamyšlení cestovatele na konci století, Praha 1999, litografie Oldřich Kulhánek.
- Zikmund Miroslav: Modrý mauritius…a přece Austrálie!, Praha 1999.
- Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Zvláštní zpráva č. 4, Praha 1990, 128 s.
- Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Cejlon – ráj bez andělů, Praha 1991, 448 s., 188 s. fotograf. příloh, nečísl., čb i barevné.
- Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Světadíl pod Himálajem, Praha 1970, 384 s., 256 s. fotograf. příloh, nečísl., vevázány do textu, čb i barevné, 1 příloha – mapa sev. pobřeží Indického oceánu.
- Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Tisíc a dvě noci, Praha 1967, 292 s., 204 s. fotograf. příloh, nečísl., vevázány do textu, čb i barevné, 1 příloha – mapa středního východu.
- Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Obrácený půlměsíc, Praha 1961, 304 s., 188 s. fotograf. příloh, nečísl., vevázány do textu, čb i barevné, 1 příloha – mapa oblasti úrodného půlměsíce, sev. p. Středozemního m.
- Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Mezi dvěma oceány, Praha 1959, 354 s., 204 s. fotograf. příloh, nečísl., vevázány do textu, čb i barevné, 1 příloha – mapa střední Ameriky.
