Vzpomínka na PhDr. Karla Pavlištíka CSc.
Vzpomínka na PhDr. Karla Pavlištíka CSc.
Přátelé, 12. března 2021 vzpomeneme na nedožité devadesáté narozeniny zakladatele Klubu H+Z a jeho dlouholetého předsedy, pana Doktora Pavlištíka (tak jej titulovaly tři generace členů Valašského souboru Kašava).
Vzpomínat nebudeme jen my, členové Klubu, jeho kolegové z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, ale také členové desítek folklorních souborů, se kterými dr. Pavlištík spolupracoval. Osobnost Karla Pavlištíka, jako etnografa, choreografa, dramaturga a hlavně jako člověka, zanechala své stopy napříč folkórním světem Moravy. Nelze vyjmenovat vše, co Doktor udělal, ale vzpomínáme…
Foto z křtu knihy Karla Pavlištíka „ Dřevo, proutí, sláma“, kterou vydal Klub H+Z společně s MJVM Zlín k autorovým 80. narozeninám.
A nakonec slovo Karla Pavlištíka a jeho nejbližších spolupracovníků z publikace „Dvacet let Klubu H+Z.
Na první pohled se může zdát, že v koloběhu života jedince, a tím spíše i společenského vývoje, je dvacetiletý časový úsek zanedbatelnou záležitostí. Běh lidských i společenských osudů však ukazují, že tomu tak není, že se za období mnohem kratší mohou stát věci v obou směrech šťastné i tragické. Zrod Klubu H+Z Zlín před dvaceti lety řadím do té první kategorie a všechno, co se od roku 1998 do roku 2017 v této instituci odehrálo, považuji za hodna zaznamenání a uchování. Když jsem poté, co se inženýři Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund rozhodli předat svůj bohatý archiv k dalšímu uchování Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, a po vytvoření expozice S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly začal získávat podporu pro založení instituce, která by vydatně přispěla k uchování duchovního odkazu obou donátorů, řekl mi jeden z těch, v jejichž kompetenci byl úspěch projektu: „Ale, prosím Vás, vždyť už je skoro nikdo nezná…“. To ve mně utvrdilo přesvědčení, že uskutečnění tohoto projektu je víc než nutné. Tím spíš, že u těch, kteří projekt podpořili, bylo rovněž zřejmé pevné přesvědčení o potřebě všestranné prezentace nezastupitelnosti jejich díla v kontextu kulturního vývoje této země.
Vše, co se v uplynulém dvacetiletí odehrálo v intencích poslání, které si při svém vzniku Klub H+Z Zlín stanovil, tj. přispívat aktivně k uchování duchovního odkazu inženýrů Hanzelky a Zikmunda, chceme jako naléhavý odkaz v této publikaci předat budoucím generacím, odkaz, který pro ně bude silným impulzem k pokračování v nastoupené cestě. Kéž se jim to daří, kéž i oni, tak jako my, zakusí povznášející zadostiučinění z uskutečnění užitečného díla.Nemohu zakončit jinak než vyjádřením hluboké úcty, vděku a uznání všem, kdo přispěli svou prací k více než úspěšné bilanci dvacetileté činnosti Klubu H+Z Zlín.
Jsem šťasten, že symbolický štafetový kolík předsednictví Klubu H+Z Zlín předávám spolehlivému nástupci ve chvíli, kdy je naplněn slib, který jsem dal Mirkovi Zikmundovi a Jiřímu Hanzelkovi před čtvrt stoletím. Ano – o jejich odkaz je dobře postaráno. Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně dokázalo a dokazuje i za složitých okolností být odborně kvalifikovaným a společensky hodnověrným garantem uchování a rozvoje duchovního i hmotného odkazu inženýrů Hanzelky a Zikmunda jako aktuální a trvalé inspirace všem, kdo chtějí pro svou vlast něco užitečného vykonat.
Dovolte, abych v tuto pro mne životně důležitou chvíli poděkoval Vám všem, kdo jste mně poskytli dlouholetou, vytrvalou a spolehlivou podporu v mém devatenáctiletém působení ve funkci předsedy Klubu H+Z, který dnes patří v českém kulturním prostředí mezi respektované instituce, výsledky jejíž činnosti, jak pevně věřím, obstojí nejen ve Vašem hodnocení, ale i v hodnocení těch, kdo budou v našem díle pokračovat.
Rád bych poděkoval každému jmenovitě, ale byl by to předlouhý seznam jmen. Ale hlavně, mohl bych na někoho zapomenout, což by mne velmi mrzelo. Dík, přátelé. Sami dobře víte, jak vzácnou životní devizou je přátelská pomoc poskytnutá zejména v situacích, kdy společná cesta není „procházkou růžovým sadem“. Nicméně, nakonec se dobrá věc, jistě k naší společné radosti, podařila. S přátelským stiskem ruky přeji v životě profesním i osobním, jak se praví v jedné staré písni: co na světě, všecko dobré!
Končím poděkováním za osudovou životní inspiraci Jiřímu Hanzelkovi a Miroslavu Zikmundovi, jejichž přátelství si hluboce vážím a k nimž chovám trvalou úctu.
Karel Pavlištík
Dvacet let Klubu H+Z. Co psát, aby to nebyla jenom pochvala a poděkování? Otec nápadu a zakladatel Klubu Karel Pavlištík je tahounem tohoto spolku dodneška a věnoval mu kus profesního života. Když jsme se spolu zamýšleli nad účelností a smyslem tohoto počinu, tak jsme především chtěli, aby bylo zachováno, zpřístupněno a zpopularizováno dílo Hanzelky a Zikmunda nejen pro odborníky, ale i pro širokou veřejnost. Já jsem tehdy zjistil, že Karel Pavlištík měl už všechno dobře promyšlené. Administrativně i technicky, finančně i společensky. Jsem přesvědčen, že důvody založení Klubu byly naplněny také proto, že funguje perfektní spolupráce mezi Klubem H+Z a Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
Miroslav Zikmund
Archiv H+Z, v němž je uchováván osobní fond inženýrů Hanzelky a Zikmunda, byl založen díky jejich dlouholetým osobním kontaktům s etnografem Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně PhDr. Karlem Pavlištíkem. Rozsáhlý a dosud neuzavřený osobní fond Ing. Hanzelky a Zikmunda vznikl v průběhu jejich dvou cest. První cesta Evropou, Afrikou a Latinskou Amerikou v letech 1947–1950 byla především obchodní, zaměřená na propagaci a prodej českých výrobků včetně pneumatik od firmy Baťa. Druhá cesta Asií, Oceánií a rozlehlým územím bývalého SSSR v letech 1959–1964, organizovaná Akademií věd, už byla spíše studijní.
Archiv dnes obsahuje více než 200 běžných metrů písemností (korespondence, deníků, map, výstřižků, přípravných materiálů pro knihy, rukopisů reportáží a cestovní a účetní dokumentace), 120 000 negativů a diapozitivů, asi 50 000 pozitivů a kontaktních fotografií, 150 filmů H+Z, více než
1 000 ks upomínkových předmětů, suvenýrů a trofejí, sbírku mincí, sbírku pohlednic a herbář.
Cestám inženýrů Hanzelky a Zikmunda je věnována cestovatelská část stálé muzejní expozice Princip Baťa, umístěná ve 14. budově Baťova institutu. Obsahuje úryvky z cestovního deníku, ukázky filmů, trojrozměrné předměty z výstroje, suvenýry z expedic a především několik stovek fotografií pořízených na cestách. Doplňuje ji promítací místnost, kde návštěvníci mohou zhlédnout filmy natočené Hanzelkou a Zikmundem a kde je také interaktivní program pro děti i dospělé.
Novou etapu rozvoje Archivu H+Z charakterizuje soustřeďování osobních fondů osobností, jejichž aktivity a dílo souvisí s cestovatelskými aktivitami inženýrů Hanzelky a Zikmunda nebo jsou jimi i v současnosti inspirovány a na ně navazují. Archiv H+Z se tedy stal základní součástí budovaného Centra moderního cestovatelství v MJVM Zlín.
Díky rozšíření cestovatelských fondů a novým prostorám pro jejich uložení v SPŠ Otrokovice, je možné nabídnout zájemcům o studium těchto archivních materiálů zázemí v badatelně přímo v budově depozitáře i možnost prezenčního studia knih z knihovny cestopisů.
Fondy uložené v Archivu H+Z jsou využívány pro studium, výstavy, publikace a nová vydání knih i filmů.
Magdalena Preiningerová
Vážení čtenáři,
je pro mne nesmírnou ctí, že jsem byl vyzván, abych se pokusil zformulovat několik svých myšlenek do úvodu této jedinečné publikace. Je to pro mne současně i záležitost poněkud stresující, protože zhostit se toho se ctí ve společenstvu takových osobností, které se podílejí na vzniku této publikace a s jejichž osobními příspěvky se v ní seznámíte, nepovažuji za nikterak jednoduché.
Publikace, která se Vám právě dostává do rukou, by Vám měla zprostředkovat informace, fakta, osobní příběhy, ale také emoce spojené s tím, jak šel čas ve společenství lidí, kteří se pohybovali kolem osobností inženýrů Hanzelky a Zikmunda. Nechám zcela na Vás, co si z nabídky vyberete, přečtete a jakým způsobem o tom budete přemýšlet. Já bych se v těchto několika větách chtěl věnovat příčinným souvislostem, které způsobily, že tato kniha vznikla. Vychází totiž při příležitosti 20. výročí založení Klubu H+Z což přeloženo do reálné řeči znamená příběh nesmírného entuziasmu, nezištného úsilí a mnoha hodin aktivit několika lidí – členů Klubu H+Z, kteří pod touto hlavičkou hledali a nacházeli cesty k tomu, jak zajistit zdroje, které by bylo možno využít ke zpracování toho nesmírného bohatství, jež nám pánové Hanzelka a Zikmund poskytli, resp. díkybohu ještě částečně poskytují. Je to soubor informací o Klubu, jehož členové, kteří většinou dosáhli ve svých oborech nezanedbatelných výsledků, pracují na postupném zlepšování podmínek vedoucích k záchraně, následnému zpracovávání a dokumentování archivu a dalších materiálů z cest legendárních cestovatelů H+Z. Tím naprosto zásadním způsobem podporují činnost MJVM ve Zlíně, které je oficiálním správcem Archivu H+Z, ale bez pomoci a činnosti Klubu H+Z a zejména některých jeho členů by se rozhodně tento fond nenalézal ve stavu, v jakém v současné době je. Pokud mluvím o podpoře, míním tím širokou škálu aktivit – finanční, společenskou, mediální, ale i osobní. V této souvislosti nemohu nevzpomenout alespoň jedno jméno – jednu velkou osobnost – doktora Karla Pavlištíka, který nejenže jako člen týmu MJVM převzal od pánů Hanzelky a Zikmunda jejich fondy a ze země vydupal startovní podmínky, bez nichž by restart fenoménu H + Z nebyl možný, byl to on, který vždy hledal a také nacházel cesty jak dál, vychoval si své nástupce a vštípil jim základní znalosti a také lidský rozměr. Jako ředitel MJVM, když píšu úvod do publikace, která je vydávána k 20. výročí existence klubu H+Z, nemohu nezmínit tento základní předpoklad pro vznik této knihy – člověka, který Klub vydupal ze země, který stál v čele 19 let a předal jej svému nástupci, kterého si sám vychoval – bez něj by nebylo o čem psát.
Proto bych byl rád, abychom si všichni tuto skutečnost uvědomovali, když se ponoříme do četby jednotlivých částí. Věřím, že Vám kniha dá nejen informace, ale i pozitivní emoce a energii.
Pavel Hrubec
Slovo na konec…
Začínám titulkem „Slovo na konec“, přesto se vracím úplně na začátek .Začalo to v roce 1978, tehdy jsem osobně potkal a poznal PhDr. Karla Pavlištíka. Byl jsem jedním z „Kašavských zemanů“, kteří tvořili základ Valašského souboru Kašava. Pan Pavlištík byl přizván, aby pomohl s programem (a nejen s programem) pro soutěž folklorních souborů. Statný „čtyřicátník“, kterého jsme znali jen z vyprávění i s jeho přezdívkou „Drákula“. No a tak se do nás pustil. Rozcvičky a následné taneční rozcvičky jen potvrzovaly správnost jeho přezdívky. Musím však objektivně připustit, že svým přístupem a tanečním uměním nás všechny strčil do kapsy. Zavedl systém a dokázal z nás doslova vytlouct to nejlepší, co v nás bylo. A pak se dostavily výsledky, 1. místo na krajské soutěži, 1. místo na národní soutěži a nakonec košické finále, kde Valašský soubor Kašava získal Hlavní cenu v celostátní soutěži folklorních souborů 1980.
A tady začíná druhá část. Jako vítězové jsme byli nominováni na zahraniční folklorní festival do Sidmouth ve Velké Británii. Měli jsme rok na přípravu zájezdu a tehdy nás pan Pavlištík zavedl na návštěvu ke zkušenému cestovateli Ing. Miroslavu Zikmundovi. Takže v roce 1980 jsem se poprvé osobně setkal s panem Zikmundem, jehož jsem znal jen z pořadů československé televize Kamera na cestách. Pak jsem měl tu čest, pomáhat s archivem, kopíroval jsem kinofilmy na tzv. dokument fotopapír..
Třetí část mého slova na konec je už velmi jednoduchá. S panem Pavlištíkem jsme přestali tancovat a začali chodit na pivo, a tak jsem se dověděl o činnosti Klubu H+Z, přesto, že jsem byl u zakládajícího zasedání. Pak už jsem dostal k vyplnění přihlášku a k nahlédnutí stanovy spolku. Členská schůze mě přijala, stal jsem se členem spolku a následně i členem výboru. Členská schůze 3. března 2017 mě zvolila nástupcem pana PhDr. Karla Pavlištíka, CSc.
Vojtěch Holík, předseda Klubu H+Z Zlín,
nástupce pana Karla Pavlištíka