Přežije jezero Titicaca třetí tisíciletí
Kniha Přežije jezero Titicaca třetí tisíciletí? je výsledným shrnutím poznatků a vlastních prací autora, realizovaných jak v terénu během expedice Titicaca 2004.CZ, tak po návratu do vlasti asi desetiletým studiem.
K sepsání knihy využil velmi rozsáhlou literaturu, existující jednak v rukopisných podkladech v knihovně v Punu, jednak využil existující knihy zejména ze španělských zdrojů a dále získal řadu informací z internetu. Velmi cenné byly zejména údaje o pohybu výšky vodní hladiny v jezeře na hydrologických stanicích v Peru a v Bolivii, kde bylo prováděno systematické měření již od roku 1912. Na jeho základě byla přijata jako referenční výška hladiny v jezeře průměrnou hodnotou 3810 metrů n.m. Minimální hladina za uvedenou dobu měření byla zjištěna ve výši 3806,14 m n.m. v roce 1943, maximální ve výši 3812,57 m n.m. v roce 2009. Rozkyv vodní hladiny tedy činil za období systematického měření 6,4 m.
Kniha bezprostředně navazuje na dosud vydané knihy autora s touto tematikou, ale liší se od nich zejména kvalitou zpracování grafické dokumentace a vysokou kvalitou tisku na křídovém papíře, v barevném provedení a s pevnou vazbou ve formátu B5, který umožňuje čitelnost a využitelnost zejména geologických map, obrázků a dokumentů. Kniha má 205 stran. Stejně jako knihy předchozí se zabývá i historicko-topografickým a socioekonomickým popisem jezera a jeho pevninského zázemí a vzhledem k položené otázce, zabývá se i jeho vývojem v pleistocénu a holocénu až do dnešní doby. Přežije jezero Titicaca třetí tisíciletí? Tento název autor zvolil záměrně, neboť zejména v posledním desetiletí se rozvíjejí diskuze zejména mezi klimatology, archeology a historiky a mezi odborníky různých profesí, zda přežije jezero probíhající globální klimatické změny. Jak autor uvádí v kapitole o vývoji jezera v pleistocénu až holocénu, celá náhorní plošina Altiplana prodělala velmi složitý geologický a geomorfologický vývoj, doprovázený různě rozsáhlým zaplavením území, až po dnešní jezero Titicaca, jehož stáří se odhaduje asi na 12 000 roků. Klimatické změny v dávné minulosti před našim letopočtem, poznamenané dlouhodobými teplejšími suchými a chladnějšími vlhčími údobím (interglacály), znamenaly oscilaci řádově v desítkách metrů a nikdy nedošlo k ohrožení jeho existence. Z toho se dá usuzovat, že pokud nedojde k zásadním katastrofickým událostem v důsledku kolize jihoamerické litosférické desky s oceánskou deskou pacifickou, těžko lze předpokládat, že by jen probíhající klimatické změny měly zásadní vliv na existenci jezera. Závěry autora jsou v rozporu s názory některých odborníků, ale i politiků, kteří předpokládají, že globální změny klimatu způsobované člověkem, povedou poměrně rychle k jeho zániku. K tomuto závěru došli zejména na základě údajů o trvalém poklesu vodní hladiny v několika decimetrech či málo metrech v letech 2005 až 2011, kdy vytrvale bili na poplach. Jak správně autor předpokládal, od roku 2012 začalo docházet opět ke zvyšování hladiny jezera až na normální úroveň a tento proces se s drobnými výkyvy pohybu hladiny udržuje.
Celá kniha k přečtení zde.