O klubu

Základní informace o klubu H+Z

Klub Hanzelky a Zikmunda ve Zlíně

Klub H+Z působí ve Zlíně od roku 1998 jako občanské sdružení, jehož cílem je využití odkazu dnes už legendární cestovatelské dvojice inženýrů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda.

 

Cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund věnovali v roce 1995 rozsáhlý fond písemností, fotografií, negativů, filmů a suvenýrů ze svých cest Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Správu fondu převzal Archiv H+Z.

Značná část z fondu cestovatelů byla už v roce 1996 zpřístupněna veřejnosti ve stálé expozici Muzea jihovýchodní Moravy ve zlínském zámku s názvem S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly.

Archiv H+Z se postupně stal významným dokumentačním střediskem moderního českého cestovatelství. Základní fond Hanzelky a Zikmunda se rozrostl o další cestovatelské unikáty:

– materiály z cest Eduarda Ingriše,
– materiály z cest Jana Havlasy,
– fond cestovatelské trojice manželů Škulinových a Heleny Šťastné-Bübelové.

Klub H+Z v úzké spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy usiluje o to, aby zejména mladá generace nacházela v duchovním odkazu inženýrů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda inspiraci pro úsilí o kvalitní vzdělání a snahu poznávat svět. V tomto úsilí je Klubu H+Z potřebná a vzácná každá pomoc – morální i hmotná.

Všechny fotografie, pokud není uvedeno jinak, jsou majetkem Archivu H+Z. Na podmínky jejich dalšího šíření a použití se dotazujte na adrese: archiv.hz@muzeum-zlin.cz.

Klub H+Z vznikl dne 22. 6. 1998 zapsáním do rejstříku Ministerstva vnitra České republiky.

Ve spolkovém rejstříku vedeným Krajským soudem v Brně byla změna názvu klubu zapsána 26. listopadu 2015 včetně změn stanov podle nového občanského zákoníku. Od roku 1998 se zvýšil počet členů na 73, kdy se konala členská schůze 3.3.2017.

Orgány spolku jsou:
• členská schůze – složena z řádných a čestných členů klubu
• výbor – složen z 11 členů a schválena členskou schůzí 27.2.2015 v počtu 9 členů výboru
a doplněn členskou schůzí dne 26.2.2016 o další 2 členy výboru. Členem výboru je
předseda a místopředseda spolku.
• předseda – Vojtěch Holík schválen členskou schůzí dne 3.3.2017
• výkonný místopředseda – Mgr. Pavel Hrubec schválen členskou schůzí 27.2.2015
• revizní komise – složena ze 3 členů spolku a schválena členskou schůzí 27.2.2015

Mimo členskou schůzi mají orgány spolku pětileté funkční období. Čestnými členy spolku jsou Ing. Miroslav Zikmund, Ing. Jiří Hanzelka a PhDr. Karel
Pavlištík.

Vyznání Jiřímu Hanzelkovi a Miroslavu Zikmundovi

Otto Horský, 5. dubna 2008
Když Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund vyjeli od pražského Autoklubu v roce 1947 na cestu kolem světa, bylo mi právě 9 roků a 11 dní. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem ve svých devíti letech byl o tom informován a chápal význam této ojedinělé události. Byl jsem plně zaujat čtením románů Karla Maye, Eduarda Štorcha, cestovatelů Enrique Stanko Vráze, Alberta Vojtěcha Friče a dalších. Hvězda H + Z teprve vycházela, aby později svou velikostí zastínila vše předešlé. Ale netrvalo dlouho, a byl jsem plně zaujat kontinentem Latinské Ameriky a touhou přiblížit se životu indiánů. To se již psala padesátá léta a rozhlasové reportáže již slavných mladých cestovatelů z jejich cesty po Jižní a Střední Americe jsem poslouchal s opravdovým obdivem a zaujetím. Začal jsem spřádat plány o jejich následování.

Protože jako svoje povolání jsem si vybral geologii, nebyly moje představy o návštěvách dalekých zemí nereálné. To jsem ale ještě zdaleka netušil, že tak snadné to zase nebude. Vždyť po dostudování geologie to trvalo ještě celých čtrnáct let odborné a jazykové přípravy, než jsem byl vyslán v roce 1974 jako expert a diplomat v jedné osobě řídit nově zřízenou technickou kancelář v Limě v Peru. Samozřejmě jsem se před odjezdem seznámil s veškerou právě dostupnou literaturou o Peru a o Jižní Americe a cenným zdrojem poznání mi byly právě knihy a velmi objektivní reportáže inženýrů Hanzelky a Zikmunda. Oba mladí cestovatelé mě natolik okouzlili, že po návratu z Peru jsem byl v roce 1976 iniciátorem propagační cesty po kontinentu Jižní a Střední Ameriky „po stopách cestovatelů Hanzelky a Zikmunda“. Bohužel, byla doba tvrdé normalizace a museli jsme zvolit jiný krycí název. Jako společníky cesty jsem si vybral Milana Švihálka a Jiřího Vrožinu z Ostravské televize (s nimiž jsem v červnu téhož roku natočil skoro půlhodinový pořad pro televizi s názvem „Peruánské postřehy“) a novináře Jaromíra Musiala. Po asi půlroční přípravě, kdy jsme měli zajištěno od sponzorů skoro padesát tisíc dolarů a dvě osobní auta ze Škodovky a byla domluvena natáčení propagačních filmů v několika zemích Jižní Ameriky, ředitelka Československé televize přes moje opakované osobní urgence cestu svým dvěma pracovníkům nepovolila. Zatímco v té době by byl náš čin ojedinělý, dnes, díky šťastným okolnostem, může kdokoliv kráčet ve stopách naší slavné cestovatelské dvojice a již se i našla řada následovatelů.

Když jsem se v roce 2004 zúčastnil odborné expedice „Titicaca.2004.CZ“, vedené historikem Ivo Bartečkem, byl jsem odkázán skoro dva měsíce na tvrdé terénní podmínky a cestu několika tisíc kilometrů automobilem se vším, co s tím souvisí. Pouhé dva měsíce. A opravdu jsem se těšil, až naše poslání skončí a vrátíme se do normálního života. Tehdy jsem si uvědomil, že skoro desetileté cestování H + Z automobilem po mnoha kontinentech bylo nejen úžasným dobrodružstvím, ale i opravdovým hrdinstvím. Závěrem mého vyznání děkuji Ing. Miroslavu Zikmundovi, že se zúčastnil mé přednášky a vernisáže fotografické výstavy „Titicaca 2004“ ve Zlínské muzeu. Když jsem ho šel přivítat, prostě mi sdělil:
„Přišel jsem proto, že jsem vás chtěl poznat.“
Ihned jsem měl pocit, že se známe osobně již celá léta. text

MUDr. Hana Zelenková, Ph.D., 6. dubna 2008
Každá doba a generace má své ideály. Pro moji maminku a pro mne to bez diskuze byli inženýři Hanzelka a Zikmund. Nadšení pro jejich práci a obdiv k tomu, že svoje sny dokázali přetavit ve skutečnost, se prolínala celým mým dětstvím. Děti jsou většinou vychovávané pohádkami, já byla cestopisy a úžasnými dobrodružstvími, které H+Z zažívali na svých cestách.

V době, kdy začínala jejich neuvěřitelná cesta kolem světa, se Evropa vzpamatovávala z poválečných ran, a pro vrstevníky H+Z byl jejich start českou TATROU na vysněnou cestu kolem světa něčím fantastickým. Jak mi maminka vyprávěla, jejich reportáže, ať už rozhlasové a nebo filmové, tehdejší mladí doslova hltali a nebyl to jen obdiv. Oba v době jejich startu, ani ne třicetiletí inženýři, byli současně obrovskou motivací, co je možné dokázat (i já jsem byla už jako malá cíleně motivovaná – když se budeš dobře učit a zejména jazyky, máš otevřenou cestu do světa, a tak jsem se učila…).

Jejich cesta kolem světa začala po projetí Evropy Afrikou, a když vyšli poprvé jejich úžasné knihy „Afrika snů a skutečnosti“, byl to v naší rodině svátek. Jako malá holka jsem znala doslova zpaměti některé části kapitol, třásla jsem se o Jurkovo zdraví, když bojoval s horečkou, zlobila se na úředníky a celníky… Obrázky se mi nesmytelně vryly do paměti a stále znova jsem prožívala výstup na Cheopsovu pyramidu při měsíčku a slibovala si, že až budu velká holka, že to určitě také dokážu… (jenže to v době, kdy jsem Egypt poprvé navštívila, už to nebylo možné), viděla jsem vnitřním zrakem fata morgánu a vyhrabávala Tatru z písku, slézala Kilimandžáro, potila se na rovníku a ochlazovala u Viktoriiných vodopádů… Nechápala jsem modernu Johanesburgu a toužila na vlastní oči vidět tučňáky poblíž Kapského města a nalodit se spolu Tatrou vzhůru za dalším úžasným dobrodružstvím na dalším světadílu.
Už jako dospělá, jsem si stejně jako H+Z u Iguazú, které jsem poprvé viděla z brazilské strany, ohromená jejich krásou vydechla to známé – tam za řekou je Argentina….

Mohla bych pokračovat dál, ale to by bylo opravdu na dlouhé povídání…Spolu s maminkou, jejímž životním snem (stejně jako mým) bylo potřást si rukou s H+Z jsem velmi těžce, už jako dospělá, nesla represe, kterých se jim dostalo za pravdivý pohled na SSSR… O to více jsem pak byla šťastná z jejich spravedlivé rehabilitace. A jako člověka a lékařku mě nesmírně mrzela choroba a odchod Jiřího Hanzelky.

S postupem času, jsem si vždy při listování knihami H+Z a na svých cestách po světě uvědomovala, co vše tito skromní a nesmírně vzdělaní a pracovití lidé pro propagaci Československa dokázali. A moc, moc jsem si přála, abych se jim svojí prací a cestováním alespoň trochu přiblížila.

Knihy H+Z, které mám všechny, měly v naší rodině vždy čestné místo v knihovně, dnes k nim přibyly pásky a konečně i CD z jejich cest (a moje děti, stejně jako kdysi já, je také důkladně znají). Ale co osobně považuji na největší relikvii, je leporelo, které mi podepsal a osobně věnoval neuvěřitelně charismatický a pozitivní energií nabitý člověk – ing. Zikmund.
Pane inženýre, děkuji, za všechno co jste dokázali a jací jste při tom všem zůstali.

Archiv H+Z cestovatelů

Archiv H+Z, v němž je uchováván osobní fond inženýrů Hanzelky a Zikmunda, vznikl díky jejich dlouholetým osobním kontaktům s etnografem Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně PhDr. Karlem Pavlištíkem. Vybudování vlastního Archivu H+Z předcházelo vytvoření stálé expozice „S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly“ ve zlínském zámku, na jejímž scénáři i realizaci se významně podílel M. Zikmund a kterou architektonicky i výtvarně nápaditě vyřešil Ladislav Včelař.

Rozsáhlý a dosud neuzavřený osobní fond ing. Hanzelky a Zikmunda vznikl převážně v průběhu jejich cesty Evropou, Afrikou a Latinskou Amerikou v letech 1947-1950 a Asií, Oceánií a rozlehlým územím bývalého SSSR v letech 1959-1964. Obsahuje více než 100 běžných metrů písemností (korespondence,  deníků, map, výstřižků, přípravných materiálů pro knihy, rukopisů reportáží a cestovní a účetní dokumentace), 120 000 negativů a diapozitivů, asi 50 000 pozitivů a kontaktních  fotografií, 150 filmů H+Z, asi 1 000 ks upomínkových předmětů, suvenýrů a trofejí, sbírku mincí, sbírku pohlednic a herbář.

Technické vybavení archivu, proces ošetření, třídění, evidence i adekvátní tezaurace rozsáhlého souboru podpořilo finančně i společensky Ministerstvo kultury České republiky. Novou etapu rozvoje Archivu H+Z charakterizuje soustřeďování osobních fondů osobností z druhé poloviny minulého století, jejichž aktivity a dílo souvisí s cestovatelskými aktivitami inženýrů Hanzelky a Zikmunda  nebo jsou jimi i v současnosti inspirovány a na ně navazují.

Díky finanční podpoře Ministerstva kultury České republiky mohl být v roce 2001 převezen ze Spojených států do České republiky i pozoruhodný osobní fond Eduarda Ingriše, který z popudu ing. M. Zikmunda darovala Muzeu jihovýchodní Moravy paní Nina Ingrišová. Zvláštní a cennou součástí osobního fondu E.Ingriše je část osobního fondu českého spisovatele, cestovatele, diplomata a botanika dr. Jana Havlasy. Kromě desítek jeho románů obsahuje tento soubor cenné dopisy, sbírku dobových pohlednic z celého světa a především asi 2 000 negativů a fotografií z let 1904 –1960 z cest Jana  Havlasy po Severní a Jižní Americe,  Asii a Oceánii.

V roce 2002 věnuje  Helena Šťastná, účastnice africké expedice Marie a Stanislava Škulinových z r. 1946 – 1950, Archivu H+Z vynikající fotodokumentaci a kolekci pohlednic. Fondy uložené v Archivu H+Z jsou využívány pro studium, výstavy, publikace a nová vydání knih i filmů.

Společenské a vzdělávací akce využívající charakteristické činnosti Archivu H+Z jsou organizovány v úzké spolupráci s Klubem H+Z Zlín, občanským sdružením pro využití odkazu Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Klub H+Z působí ve Zlíně od roku 1998, usiluje o to, aby zejména mladá generace nacházela v duchovním odkazu inženýrů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda inspiraci pro úsilí o kvalitní vzdělání a snahu poznávat svět. více o činnosti Klubu na klubhz.blogspot.com.

Návštěvu Archivu H+Z je nutné předem dohodnout na e-mailové  adrese: archiv.h+z@muzeum-zlin.cz

Sbírka h+Z na webu CENTRÁLNÍ EVIDENCE SBÍREK

Seznam prvních vydání cestopisných knih Hanzelky a Zikmunda

  • Jiří Hanzelka: O toleranci: zamyšlení cestovatele na konci století, Praha 1999, litografie Oldřich Kulhánek.
  • Zikmund Miroslav: Modrý mauritius…a přece Austrálie!, Praha 1999.
  • Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Zvláštní zpráva č. 4, Praha 1990, 128 s.
  • Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Cejlon – ráj bez andělů, Praha 1991, 448 s., 188 s. fotograf. příloh, nečísl., čb i barevné.
  • Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Světadíl pod Himálajem, Praha 1970, 384 s., 256 s. fotograf. příloh, nečísl., vevázány do textu, čb i barevné, 1 příloha – mapa sev. pobřeží Indického oceánu.
  • Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Tisíc a dvě noci, Praha 1967, 292 s., 204 s. fotograf. příloh, nečísl., vevázány do textu, čb i barevné, 1 příloha – mapa středního východu.
  • Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Obrácený půlměsíc, Praha 1961, 304 s., 188 s. fotograf. příloh, nečísl., vevázány do textu, čb i barevné, 1 příloha – mapa oblasti úrodného půlměsíce, sev. p. Středozemního m.
  • Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Mezi dvěma oceány, Praha 1959, 354 s., 204 s. fotograf. příloh, nečísl., vevázány do textu, čb i barevné, 1 příloha – mapa střední Ameriky.
  • Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Za lovci lebek, Praha 1958, 268 s., 188 s. fotograf. příloh, nečísl., vevázány do textu, čb i barevné, 1 příl. mapová – mapa severozápadní části Jižní Ameriky.
  • Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Přes Kordillery, Praha 1957, 402 s., 188 s. fotograf. příloh, nečísl., vevázány do textu, čb i barevné, 2 přílohy – mapa jihozápadní části Jižní Ameriky, graf výškového profilu silnice Buenos Aires – Lima.
  • Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Tam za řekou je Argentina, Praha 1956, 388 s., 132 s. fotograf. příloh, nečísl., vevázány do textu, čb i barevné, 2 přílohy – mapa jihovýchodní části Jižní Ameriky.
  • Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Afrika snů a skutečnosti 1, Praha 1952, 300 s., 160 s. fotograf. příloh, nečísl., vevázány do textu, černobílé, 1 příl. mapová – Afrika.
  • Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Afrika snů a skutečnosti 2, Praha 1952, 288 s., 192 s. fotograf. příloh, nečísl., vevázány do textu, čb i barevné, 1 příl. mapová – Afrika.
  • Hanzelka, Jiří a Zikmund, Miroslav: Afrika snů a skutečnosti 3, Praha 1952, 340 s., 160 s. fotograf. příloh, nečísl., vevázány do textu, čb i barevné, 1 příl. mapová – Afrika.
  • Filmografie Hanzelky a Zikmunda (v přípravě)
    • Afrika I., 1952, celovečerní dokumentární film