Cesty, cesty cesty…

MUDr. Hana Zelenková, CSc

Být členem klubu Hanzelky a Zikmunda je potěšení a čest a věřte mi, nezapomenu se tím při každé vhodné příležitosti pochlubit. Cestuji od mládí, kdy to začalo s mojí maminkou a inspirovaly nás cesty právě H+Z. Pokračovala jsem se svými dětmi a posledních 30 let je to zejména pracovní sféra. Jenže, samozřejmě se dá spojit příjemné s užitečným, vracet se i na místa, která člověk zná a poznávat, co nezná a chtěl by. Od přírody, po kulturu a specifika té které krajiny až po obyvatele (to tedy ne na posledním místě, ale na jednom z předních). A jistě, svým způsobem reprezentovat.

Mám to trochu složité. Po skončení univerzitních studií mě kroky zavedly v roce 1973 z rodného Brna do Prešova a potom, v roce 1980, do Svidníku. I když se to opravdu mnohým zdá neuvěřitelné, vydržela jsem zde do dnešních dnů. Ne, „ponorku“ z malého města opravdu díky cestování nemám a vracím se sem, do tohoto města na východě Slovenska ráda – ke svým pacientům, domu, zahradě a vůbec. Nicméně, pokud jsem ve světě, vždy zdůrazňuji, že jsem Česko-Slovenka. Na Moravě rozená a na Slovensku etablovaná. Ale domovem pro mě stále zůstává Brno. Každá cesta je nová, ale vždy se snažím, abych svým způsobem dobře reprezentovala to „Česko Slovensko“ a k tomu i patří velkou měrou, která mě naplňuje hrdostí, že jsem ze země Hanzelky a Zikmunda.
Za těch téměř 60 let, jsem procestovala opravdu skoro celý svět. Říkám vždy, že kromě Arktidy a Antarktidy (a tam se nechystám, je tam na mě moc zima, i když po pravdě řečeno, Ohňová země a Aljaška taky nebyly zrovna nejteplejší), jsem byla všude. A moc ráda se na některá místa vracím (srdcovka je Austrálie a Nový Zéland). Píšu, po vzoru mé maminky, zápisky z cest, ale jestli se někdy odhodlám a zejména budu- li mít čas to dát rozumně dohromady, nevím. Ty cesty, to je i jeden z důvodů, proč se málokdy dokážu dostat na schůze členů klubu H+Z, ale v duchu jsem stále s vámi. Zajímavé je, že cesty po Evropě ani nepočítám mezi zahraniční, pro mě je to „doma“. Vždyť většinou jde jen o vzdálenosti nepřesahující 3 hodiny letu. Tam, kde už je posun času více než pětihodinový, – plus a nebo mínus, je to ovšem o něčem jiném. Zejména, pokud se třeba během jednoho jediného týdne přesouváte z Číny na Kubu a potom ještě do vzdáleného Ruska, a nebo do Austrálie…. Časové posuny dají opravdu zabrat. Vím to i od svého syna, pilota dopravních letadel.
Mnoho mých pracovních cest v Evropě a Jižní Americe (Kuba, Chile, Velikonoční ostrov, Mexiko apod.) jsem absolvovala se svým kolegou a přítelem ing Otto Horským, CSc., který je také členem klubu H+Z. Naposledy jsme spolu byli v roce 2017 pracovně již po čtvrté na Kubě. Ale o tom lépe dokáže napsat on sám. Díky za jeho perfektní španělštinu! Ono s angličtinou a dalšími jazyky se všude dohovořit nedá…..
Každý rok je to stejně krásné a stejně nebo více náročné. V roce 2017 toho bylo opravdu hodně a zajímavého jak z pracovního, tak z cestovatelského hlediska. A tak se s vámi podělím na našich webových stránkách alespoň o některé cesty a dnes bych začala Japonskem. A doufám, že mi prominete, že to bude ve slovenštině. To víte – Česko-Slovenka….

MUDr. Hana Zelenková, CSc

Členka Klubu H+Z

Svidník, 2.2.2018